To, že jsme kluci nepoučitelní, se opět ukázalo jako drsně pravdivé. V brzkých ranních hodinách se několik z nás, kterým (zatím) fungovaly vazy v koleni, sešlo na libeňském nádraží směr Kolín (zatím ne nad Rýnem). Nízkopočetní tým borců nastoupil na tomto turnaji již podruhé a i přes loňský debakl si věřil na triumf.

Fellas Moccas nastoupili v silné morální i herní sestavě, ovšem i přes doplnění externistou Vojtou zela střídačka prázdnotou. Takřka dechberoucí začátek, který náš tým prohrál naštěstí jednociferně. Postupně jsme se však sehrávali víc a víc a vítězné skóre zápas od zápasu snižovali. Naši kolínští fanoušci z BC Přírodní vědy byli tak svědky nejtěsnější porážky v dějinách klubu (1:0), což jsme v místním bufetu právoplatně oslavili.

Zbytek turnaje však přinesl těžké komplikace v podobě dvou nepěkných zranění našich útočníků, což fellácké střídačce přineslo výrazné oslabení. Zbývající zápasy přinesly krev, pot a jednu vysoce vyhrocenou situaci, která skončila naštěstí jen poraněnými vztahy a naším hráčem na trestné lavici.

Byl to těžký, ale o to bohatý den. Na letošním "Gladiátorovi" jsme sice nevytěžili jediný zápasový bod, místo toho nás však herně, morálně i pivně posunul dál.

Fellas Moccas